Jdi na obsah Jdi na menu
 


Josef Slavík

ks-logo.jpg26. 3. 1806 Jince - 30. 5. 1833 Jince

Náš nejslavnější rodák, geniální houslista a skladatel Josef Slavík, se narodil v rodině učitele a hudebníka Antonína Slavíka. Syna učil od jeho 4 let hře na housle.

V r. 1815 se rodina Slavíkových přestěhovala do Hořovic a malý Josef byl v té době již tak zručný, že zastával primária v kvartetu hraběte Rudolfa Vrbny. Když hrabě rozpoznal chlapcův talent, vzal ho do Prahy k přijímací zkoušce na konzervatoř a po přijetí hradil sedm let náklady na jeho studia. Slavík studoval housle jako hlavní nástroj u F. V. Pixise a žádný technický problém před talentovaným hudebníkem neobstál. Po absolutoriu se Josef Slavík stal koncertním mistrem ve Stavovském divadle a neustále tříbil svou techniku a zdokonaloval přednes. Vedle toho začal samostatně koncertovat a psát vlastní skladby pro housle. V té době ho zaujalo dílo Paganiniho a povzbudilo ho k další tvorbě.

V roce 1825 odešel do Vídně, kde přijal místo v císařské kapele jako bezplatný člen. Živil se výukou houslí a sólovými vystoupeními a vídeňské obecenstvo si brzy podmanil svým nedostižným uměním. Ve 20 letech měl již pověst brilantního hráče, bravurně zvládajícího technicky nejnáročnější party. V tehdejším tisku se psalo: "Přímo zářnými momenty hry tohoto mladého umělce jsou pasáže v dvojhmatech a sextách, absolvované v nejvyšší rychlosti a přesnosti, arpeggia všech druhů a ve všech polohách, konečně i hra 96 not staccato na jeden tah smyčcem!"

Při příležitosti Paganiniho koncertu ve Vídni se Slavíkovi splnil sen a se slavným houslistou se osobně setkal. Po koncertě italský umělec přijal v kruhu hudebníků i Slavíka, aby vyhověl jeho prosbě předvést své umění. Nic netušícímu mistrovi zahrál Zvonkové rondo, které si zapamatoval po jednom poslechu.

"Co mám hrát?"

"Cokoli chcete," pokynul Paganini a usedl ke skupině dam.

Slavík počal.

To, co hraje ten mladík, to je - to je - vlastní Paganiniho skladba...

Slavík posledním, mohutným tahem smyčce rozezvučel housle do tónu, který silou roztřásl skla oken starého vídeňského paláce.

Co učiní velký maestro? Několikrát přešlápl - pak učinil - jeden dlouhý krok vpřed - a Slavíka objal!

"Pane," volal při tom rozechvělým hlasem, "vy jste sám ďábel pane! Quand Vous jouez le monde tremble! - Svět se chvěje, když vy hrajete!"

(Citováno z knihy Dvanáct osudů čtyř staletí)

Na přelomu let 1828 a 1829 strávil Slavík půl roku v Paříži. Jako nevítaná konkurence se ale s vřelým přijetím v místních hudebních kruzích nesetkal. Po návratu zpět do Vídně byl jmenován plnohodnotným členem císařské dvorní kapely a to znamenalo pro Slavíka důležité existenční zajištění. Ve Vídni se spřátelil s Frederykem Chopinem, který jeho schopnosti vysoce oceňoval: "Jeho hra bere posluchačům řeč a do očí jim vhání slzy, rozplakal by i tygry!". Franz Schubert věnoval Slavíkovi na důkaz přátelství svou Fantazii C dur pro klavír a housle op. 159.

Ve svých 25 letech byl Slavík označován za nástupce Paganiniho. V roce 1833 se před chystaným turné do Maďarska loučil s Vídní svým dosud nejúspěšnějším koncertem. Kvůli tomuto vystoupení však přechodil chřipku a koncert odehrál s horečkou. Krátce po příjezdu do Pešti nemoc udeřila naplno a Slavík ve věku 27 let zemřel, daleko před svým možným interpretačním i skladatelským vrcholem. V Pešti byl pochován a až po sto letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na vyšehradském hřbitově. V té době byla na jeho rodném domě v Jincích odhalena pamětní deska

Dílo:

Variace E dur (1820)

Houslový koncert fis moll (1823, absolventské dílo z konzervatoře)

Caprici D dur (1824)

Grand-potpourri (1825)

Rondino pro housle s průvodem klavíru (1826)

Houslový koncert a moll (1827)

klavírní Polonéza D dur (1828)

houslové variace na G struně "Il Pirata" (1832) 

 

Příspěvky

26. března uplynulo 211 let od narození Josefa Slavíka

31. 3. 2017

pokytka-u.jpg

 

V prodeji kniha o Josefu Slavíkovi

31. 7. 2016

 

Kniha Koncert srdce svého I.

31. 7. 2016